Okresní nemocnice po roce 1989

       Musím se přiznat, že tento Almanach, vydávaný ke stému výročí Okresní nemocnice v Havlíčkově Brodě, ve mně evokuje reminiscence na uplynulých 100 let. Probírám se starými fotografiemi, almanachy, spisy a záznamy o pacientech a před očima mi běží film. Je to však zvláštní film, který má dva souběžné děje. Oba k sobě sice neodmyslitelně patří, ale přesto je každý o něčem jiném.

       Ten první je o založení, budování a rozšiřování nemocnice, o značných investicích a o vzniku nových oddělení, zkrátka o iniciativě našich předků, kteří se již v polovině 19. století svou pílí zasloužili o vznik městské a posléze okresní nemocnice. Tyto snahy pak dovršila stavba budovy chirurgie a dalších oborů v letech 1896 - 7, která zároveň přinesla i nové organizační a administrativní problémy.

       Myslím si, že je nesmírně zajímavé a poučné sledovat ve starých dokumentech, jak moudře se tato nemocnice rozvíjela a budovala. Ať už to bylo vlivem koncepčních záměrů vedení nemocnice, nebo si je vynutil pokrok doby. Mohu však říci, že i v těžkých chvílích našich dějin tohoto století se havlíčkobrodská nemocnice nikdy nedostala mezi druhořadá zařízení. Budiž to ke cti všem lidem, kteří měli do správy nemocnice co říci a kteří se zachovali prozíravě a moudře.

       Ne vždy se totiž pokrok mohl uplatnit; leckteré dějinné údobí rozvoji nepřálo, ale s trochou nadhledu si troufám říci, že celý vývoj byl podobný lidem, kteří tuto nemocnici potřebovali. Lidem z Vysočiny - tvrdohlavým, pomalejším v úsudku, opatrným a rozvážným, ale na druhé straně obětavým patriotům, kteří jsou dostatečně mazaní a za svůj takříkajíc „selský rozum" se nestydí. Neboť jak ukazuje čas, právě toto jsou hodnoty, které se zúročují nejlépe.

       Druhým dějem mého filmu jsou pacienti. Jsou to oni, pro něž byla, je a bude nemocnice stavěna. Ale proč je nazývat pacienty - jsme to my všichni, kteří zdravotní péči potřebujeme nebo budeme potřebovat. A proto si myslím, že tento druhý děj, druhý úhel pohledu, je důležitější a hlavní.

       Je mým velkým přáním, aby si všichni obyvatelé okresu zdravý patriotizmus uvědomili a podporovali rozvoj nemocnice, rozvoj místa, které je pro zdravotní personál více než jen pracovištěm, pro občany pak útočištěm v nemoci, někdy i posledním.

       Proto vítám využití příznivého politického klimatu po roce 1989 a prosazení tak dlouho odkládané přístavby. Přispěla k tomu i skutečnost, že okresní nemocnice byla nucena opustit obsazené pavilony Psychiatrické léčebny, kde její část od roku 1948 sídlila. Velice rychle se však ukázalo, že původní návrhy jsou jen částečným řešením, a tak za podpory městského a okresního úřadu bylo zvoleno řešení koncepční, podstatně náročnější a také riskantnější. O to riskantnější, že probíhá v době, kdy se naše zdravotnictví transformuje a hledá cesty, jak srovnat krok s okolním vyspělým světem.

       Dovolte mi teď, abych se alespoň stručně o této koncepci zmínil. Ve chvíli, kdy vychází tento Almanach, je dokončena přístavba okresní nemocnice v místech za budovou současné interny, a je tak vytvořen monoblok s následujícími odděleními: interna, chirurgie s dětskou chirurgií a traumatologií, lůžkové anesteziologicko-resuscitační oddělení, gynekologie a porodnice, urologie, neurologie, oddělení hemodialýzy, rehabilitační centrum s lůžky, dětské oddělení, oddělení operačních sálů se čtyřmi sály a kompletním zázemím (centrální sterilizace, sklady), dále centrální rentgenodiagnostické oddělení a oddělení komplementu, tj. nukleární medicína, klinická biochemie, mikrobiologie a příslušné odborné ambulance. K tomu patří dále zázemí pro zdravotnické provozy, jako jsou nový stravovací provoz včetně jídelny pro zaměstnance, sklady a podzemní koridory pro zásobování jednotlivých oddělení. Na střeše tohoto komplexu je pak umístěna přistávací plocha (heliport) pro vrtulníky Letecké záchranné služby. V návaznosti na tuto novou část nemocnice bylo dále zrekonstruováno oddělení onkologie včetně vlastního ozařovače.

        Restrukturalizací lůžek okresní nemocnice v roce 1995 vzniklo oddělení léčby dlouhodobě nemocných, bylo rekonstruováno a přemístěno oddělení plicní. Ve spolupráci s Městským úřadem v Havlíčkově Brodě dále vznikla záchytná stanice.

       Protože čas nečeká a je nám stále v patách - probíhají úpravy parků v okolí chirurgie, onkologie a kaple, která byla v roce 1995 nově opravena a vysvěcena. K dalším terénním úpravám dochází u ortopedie a dokončovaného monobloku. Zároveň jsou nově řešeny i komunikace nejen v areálu, ale také kolem něj. Vše se budovalo a buduje za plného provozu, za velkých obětí a nervů zdravotního personálu.

       Často mi byla a je pokládána otázka, proč to vše děláme, proč s takovým nasazením. Sám jsem dlouho nevěděl, ale myslím, že teď už to vím: v každém chlapovi je kus dobrodruha, touha něco dokázat, vzít do ruky svou příležitost. A ta se mně a mým spolupracovníkům naskytla. Jako lékař a porodník znám ten opojný pocit z dobře vykonané práce, z nového nebo zachráněného života. A pocit z právě vznikajícího díla se tomu profesnímu velmi přibližuje.

       Nezbývá mi než vyjádřit hluboký dík a obdiv všem, kteří se na založení, budování a rozvoji nemocnice v uplynulých 100 letech podíleli, a doufat, že jednou i dílo naší generace budou potomci hodnotit dobře. To vše prověří čas a ten je nejenom zde na Vysočině spravedlivým soudcem.

MUDr. Karel Přibyl (1996), ředitel v letech 1992-2003