Vojtova metoda v rehabilitaci

V 50. letech 20. století objevil český neurolog MUDr. V. Vojta v centrální nervové soustavě (CNS) na základě vlastního pozorování a empirických zkušeností geneticky naprogramované pohybové vzorce, které lze aktivovat u všech lidí. Podařilo se mu vypracovat diagnostický a terapeutický postup, který se využívá při léčbě hybných poruch (nejen k léčbě dětské mozkové obrny) jak u dětí, tak i u dospělých. Pomocí reflexní lokomoce dochází v CNS k aktivaci těchto vzorců a následně k úpravě spontánní hybnosti.

Při prevenci rozvoje hybných poruch (poruch pohybového aparátu a nervového systému) hraje významnou roli včasná diagnostika a včasné zahájení terapie. Terapie reflexní lokomocí, která je zahájena v období prvního trimenonu, může zabránit rozvoji a fixaci hybné poruchy a v konečném výsledku zlepšit kvalitu života daného jedince.

Diagnostika

Diagnostika hybných poruch spadá do kompetence především dětského neurologa, pediatra nebo rehabilitačního lékaře se zaměřením na tuto diagnostiku. Lékař hodnotí spontánní hybnost, posturální reaktivitu (7 polohových testů) a reflexologii (dynamiku primitivních reflexů). Na základě tohoto vyšetření může stanovit tíži hybné poruchy a prognózu dalšího vývoje (se cvičením/bez cvičení).

Terapie - princip

K terapii hybných poruch se především v pediatrii využívá Vojtovy metody, která je pro rodiče sice náročná, ale má ze všech využívaných metod nejlepší výsledky. Princip reflexní lokomoce využívá 4 základních poloh (vleže na zádech, na boku, na břiše a na kolenou), ze kterých aktivujeme 3 pohybové komplexy: reflexní otáčení (z polohy na zádech a na boku), reflexní plazení (z polohy na břiše) a proces vzpřimování (z polohy na kolenou). Tyto základní pohybové komplexy obsahují všechny pohybové stereotypy nutné pro vývoj dítěte a pro každý jeho pohyb: pro stabilní polohu na zádech, pro uchopování, pro vzpřimování v poloze na břiše, pro otáčení (ze zad na břicho a zpět), pro šikmý sed, pro vzpřímený (volný) sed, pro lezení po čtyřech, pro stoj a pro správnou chůzi. Při poruše v CNS mohou být tyto stereotypy narušeny.

Terapie - praktické provedení

Dítě se umístí do základní pozice a vyvíjí se tlak na reflexní spoušťové zóny (přesně dané definované body na těle). Z receptorů na periferii jsou posílány impulsy (signály) do mozku, který všechny tyto informace zpracovává a posílá do periferie ke svalům impulsy k jejich aktivaci (dochází k vyvolání automatických pohybů). Tím se vytváří nová nervová dráha, přes kterou jsou svaly z CNS řízeny, mozek daného jedince si tuto dráhu pamatuje určitou dobu (u dítěte obvykle cca 2-3 hodiny) a dráhu používá, pak vše začne zapomínat. Proto pro opravdu trvalý výsledek – aby se zafixovalo správné držení těla a správné provádění pohybů – je nutné s dítětem cvičit ideálně 4-5x denně 10 minut, pro aspoň malý pokrok dítěte minimálně 3x denně. Fyzioterapeut edukuje matku, jak má s dítětem cvičit – jak ho navést (dostat) do dané pozice, co má vidět – jak by měla vypadat motorická odpověď na danou stimulaci a jaké jsou možné úniky z pozice, případně korekce těchto úniků. Když dítě pracuje v úniku, nezapojí se správně svalové řetězce a cvičení se míjí účinkem. Terapeutem je zde matka, která cvičí s dítětem doma několikrát denně, na RHB dochází dle aktuální potřeby – zpočátku 1-2x týdně, po zvládnutí cviků stačí 1x za 2-4 týdny. Někdy je matka s dítětem hospitalizována na dětském oddělení, aby cvičení bylo dokonalé. Protože jde o přeučení pohybů, musí být cvičení každodenní a dlouhodobé. Při již zafixovaném špatném pohybovém stereotypu jeho přeučení obvykle trvá 6-8 měsíců. Pokud hybný stereotyp ještě zafixovaný není a při dobrých výsledcích domácího cvičení se cvičení může ukončovat i dříve než za 6 měsíců.

Rodiče se dost často této metody obávají z důvodu náročnosti cvičení a pláče dítěte při cvičení. K obavám ale není důvod – správný fyzioterapeut matce vše dopodrobna vysvětlí a zodpoví případné dotazy. Fyzioterapeut matku poučí o dané hybné poruše dítěte, jaký má možný vliv na posturu a na další vývoj a vysvětlí princip metody, postup při cvičení, možné úniky dítěte a jejich řešení. Vše se ale matka učí postupně, v několika návštěvách fyzioterapeuta, proto není třeba se tohoto cvičení bát.

Pláč dítěte, který doprovází cvičení, je pro rodiče a okolí nepříjemný. Není to ale proto, že by cvičení dítě bolelo, ale proto, že dítě učíme nový správný pohybový stereotyp, na který není zvyklé. Cvičení ho donutí zapojit svaly, které nezná a běžně nepoužívá, proto se mu to nelíbí. To, že si nemůže při tom hrát a sledovat okolí, dává najevo svým způsobem komunikace.

Indikace v pediatrii

• metoda první volby při léčbě těžších forem centrální koordinační poruchy a dětské mozkové obrny
• predilekce hlavičky (dítě preferuje rotaci hlavy k jedné straně), torticollis
• asymetrie trupu (a na to navazující asymetrie hybnosti končetin)
• vadné držení těla, skoliosa
• využívá se při respirační fyzioterapii (u dětí s dechovými obtížemi jako je astma, bronchitida, cystická fibrosa…)
• u porodní zlomeniny klíčku s následnou obrnou plexus brachialis atd.
• ortopedie – vrozené luxace kyčelního kloubu, pes equinovarus

U jedinců v dospělém věku se Vojtova metoda využívá především po transversálních míšních lézích a při neurologických onemocněních: neuropatie, myelopatie, svalová dystrofie, spinální svalová atrofie, amyotrofická laterální skleroza, roztroušená skleroza, extrapyramidové syndromy (Huntingtonova choroba).

Kontraindikace

1-4 dny po očkování, akutní infekční nebo zánětlivé onemocnění, premedikace před lékařským vyšetřením, medikace vysokými dávkami kortikoidů, rekonvalescence po operačním výkonu

Absolutní kontraindikace Vojtovy metody neexistuje. Kvalifikovaný terapeut ji přizpůsobí aktuálnímu stavu pacienta.